Plíživá totalita realitou
"Čím horší je stát, tím více má zákonů." - Publius Cornelius Tacitus 54 - 120 n. l.
Nález ústavního soudu
Pl.ÚS
55/10 ze dne 1. 3. 2011 80/2011 Sb.
N 27/60 SbNU 279
Přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze
80. Ústavní soud musel v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě České republiky, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že na úrovni zákona (jednacího řádu) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze), avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem (kromě ústavy) a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu (aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona) anebo (a) jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažností situacím, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona (stav ohrožení státu, válečný stav).
A jaká je realita?
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová vydala rozhodnutí, že od 20. února do 22. března tohoto roku bude vyhlášený stav legislativní nouze.
Vládnou nám zákony nebo peníze? Prostě postavíme zájem peněz nad zákon.
Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), která v úterý uvedla, že je povinna jej vyhlásit. Která povinnost jí toto ukládá již neřekla. Zřejmě je povinna plnit příkazy někoho dalšího. O tom, kdo za tímto stojí se můžeme domýšlet. Nicméně je toto mimořádné opatření, které lze dle zákona využít pouze v krajním případě je zcela jistě za hranou zákona. Důsledkem je v podstatě možnost přijímat zákony bez možnosti řádné diskuze v parlamentu. Je tedy otázkou, zda jsou tyto zákony vůbec legální a zda je povinností 10 milionů obyvatel se řídit něčím, co schválilo 101 ochočených patolízalů bez řádného legislativního procesu. Protože je již v tomto scénáři zcela evidentně pošlapáno občanské právo, prosakují zde totalitní tendence a vláda ve svém opojení mocí zcela ignoruje demokratické principy, je čas zamyslet se nad použitím ústavních práv.
Občanská neposlušnost se liší od těch forem jinak typicky nezákonného jednání,
které jsou za určitých podmínek výslovně legalizovány a připuštěny pozitivním právem. Právo na odpor je zakotveno v pozitivním právu čl. 23 Listiny základních práv a svobod, ale zároveň je uznáván i jeho přirozenoprávní charakter a to, že jde o jednu z podstatných náležitostí demokratického právního
státu, k tomu např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997.
Článek 23 Listiny základních práv a svobod
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Právo není jen výsledkem rozhodovací činnosti soudů, nýbrž i vnitřního pluralitního života celé společnosti. Stát sice disponuje prostředky k vynucení oficiální interpretace svého práva, avšak nemá monopol na výklad etického a politického významu činů svých občanů. Občanská neposlušnost má však kromě právního i politický a etický smysl, nastoluje konkrétní problém jako deficit práva, spravedlnosti nebo demokracie.
Jsme na prahu politických procesů?
Jak se zbavit nepohodlného názoru a spláchnout tím i politiky, kteří se nenechají morálně zkorumpovat?
Různých konspiračních teorií a pochybných manipulací jsme již viděli nespočet. Ale, to že stanou realitou, tomu snad nevěřil člověk zdravého rozumu. Ale dnes jsme se probudili z naivního snu do mrzké reality.
Policie prověřuje senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou kvůli možnému šíření poplašné zprávy. V souvislosti se zveřejněním nepravdivé informace o šíření tuberkulózy na Olomoucku ve věci zahájili policejní orgány úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu šíření poplašné zprávy.
V této kauze je policie velice aktivní a rychlá, zatímco v jiných případech postupuje liknavě nebo vůbec. Můžeme se ptát proč a kdo za tímto stojí. Politické osoby minulých vlád porušovaly zákony, dopouštěli se nejspíše i trestního jednání v souvislosti se zneužitím pravomocí úřední osoby, kdy i příprava je trestným činem a veškeré trestní oznámení na ně bylo vhozeno do koše s tím, že trestný čin se nestal. A to máme na mysli nezákonné omezení ústavních práv občanů, kdy po sléze tyto vydané opatření zrušil Nejvyšší správní soud. Dokonce jsme slyšeli i veřejně slova, že si jsou tito vládní představitelé vědomi nezákonnosti vydaných opatření a přesto je podepsali. Tím byli lidé nuceně omezení na základních lidských právech, vznikaly miliardové škody v obchodě a průmyslu. Přesto se nic nedělo a policie nekonala.
Dnes již musíte žít ve strachu, že něco řeknete nebo sdílíte na sociálních sítích a budete stíháni za šíření poplašné zprávy. Přitom ti co strašili v době Covidové rakvemi na ulicích a mrtvými babičkami, které se nakazili od neočkovaných, si vesele pobíhají mezi námi.
Stíhání senátorky, která se nenechala zmanipulovat, je poslední rána demokracii a svobodě. Nástup totality v režii současné vlády se stává realitou. Pod záminkou dobra pro všechny se rozbujel ďábelský plán jak ovládnout davy, zajistit řád a pořádek. Ale o jakých pořádcích se tu hovoří? Nejspíše o tom držet hubu a krok a nevyčnívat z řady. Kdo se tomu vzepře s tím dokážeme zatočit. A případ senátorky Jany Zwyrtek Hamplové je tomu zářným případem, v řadě prvním. A další budou jistě na pořadu dne. Bláhový ten, kdo si myslí, že se ho to netýká.
Protože očkování proti Mycobacterium tuberculosis se již roky neprovádí plošně, tak je na místě mít obavy z jejího šíření. Z tabulky plyne, že nejvíce nakažených za poslední čtyři roky přichází z Ukrajiny, pokud se jedná o počty uváděné z konkrétní oblasti. V některých obcích republiky tvoří počet Ukrajinců značné procento.
Ptáme se proto. Je informace o tom, že zde hrozí riziko nakažení oprávněná, nebo se jedná o poplašnou zprávu. Obrázek si jistě každý udělá sám.
TUBERKULÓZA A MIGRACE - GLOBÁLNÍ SOUVISLOSTI
Migrace v Evropě zůstává celosvětovým trendem. V souvislosti s válkou na Ukrajině se tento proces stal ještě důležitějším. Přirozeně vyvolává řadu problematických otázek, které musí být vyřešeny prostřednictvím politické spolupráce mezi zeměmi. Na to se zaměřilo setkání poslanců regionu východní a střední Evropy, zástupců Globálního fondu, Evropské kanceláře WHO, Centra veřejného zdraví, organizace TBpeople a dalších - Fóra o tuberkulóze a migraci.
Moderátorem setkání byla Olja Klymenko, předsedkyně představenstva TBpeopleUkraine.
«Je mi velkou ctí moderovat toto setkání, protože pozornost je nyní upřena na Ukrajinu, ale překonání tuberkulózy je společným úkolem celého světa. Čistě lékařský přístup nebo pouze fungování zdravotnických systémů nestačí k boji proti tuberkulóze. Potřebujeme integrovaný přístup k prevenci, diagnostice, léčbě, péči a podpoře jako nedílnou součást celkového pokrytí zdravotní péčí. V této fázi děláme vše, co je v našich silách, abychom vytvořili podmínky pro rovný přístup na zacházení s nejzranitelnějšími skupinami, včetně migrantů. To je nezbytné pro odstranění tuberkulózy. Doufáme, že prostřednictvím společné akce zvýšíme politický závazek. Děkujeme organizátorům a všem partnerům za navrhované způsoby, jak překonat nové výzvy," komentovala Olja Klymenko, vedoucí TBpeopleUkraine.
Nepříznivé životní podmínky, blízký kontakt, špatná výživa, duševní a fyzický stres jsou to, čemu uprchlíci a migranti čelí.
Tuberkulóza
V říjnu 2022 bylo na Ukrajině registrováno 1 346 případů tuberkulózy:
- 1 002 nových případů;
- 259 pacientů s relapsem;
- 24 pacientů, kteří po přestávce obnovili léčbu;
- 46 pacientů, kteří zahájili opakovanou léčbu po selhání;
- 14 dalších případů;
- 1 pacient s neznámou anamnézou předchozí léčby;
- 6 pacientů bylo také diagnostikováno s COVID-19.
Celkem bylo v říjnu 2022 léčeno na tuberkulózu 12 039 lidí.
Ptáme se?
Senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou policie začala stíhat. Co je důvodem? Jde o to abychom nevěděli o tom, že si máme chránit vlastní zdraví? Senátorka Hamplová upozornila na vznikající problém a je popotahována. Není tedy na místě aby KHS začala konat dříve než vznikne zdravotní riziko? Není tedy na místě, aby došlo k řádné evidenci rizikových skupin a těch, kteří s nimi přišli do styku? Je politická objednávka důležitější než naše zdraví?
Poučeni minulostí, se opět tyranie zhostí.
Soudy za politické verbální činy
Probíhaly na nižších stupních prokuratur a soudů a žaloba se obvykle týkala "protistátních výroků", "urážek" hlavy státu a spojenců, rozšiřování "nepravdivých" a "poplašných" zpráv či "pobuřování".
Rozsudky vynášené tajnými komisemi
Rozhodnutí komisí měly stejné motivy - perzekuce osob režimu nepohodlných. Jejich oběti končily v pracovních táborech se ztrátou osobní svobody.
Zneužívání bezpečnostních složek
Ministerstvo vnitra bylo řízeno komunistickým ministrem nepřetržitě již od roku 1945. Po celou dobu byla bezpečnost zneužívána pro politické účely.
Bezpečnostní pětky
Proto byly vytvořeny tzv. bezpečnostní pětky. Na celostátní a krajských úrovních se staraly o přísun nepřátel.
Zároveň bylo vyšetřování přesunuto z bezpečnostní komise ÚV KSČ na zvláštní vyšetřovací sektor pro stranické a politické delikty, který byl k tomuto účelu vytvořen na ministerstvu vnitra.
Situace dnes a její současný stav
Novou funkci poradce pro národní bezpečnost zřídila na svém dnešním zasedání vláda. Obsadí ji nynější poradce premiéra Tomáš Pojar. S vytvořením funkce počítá vládní programové prohlášení, před dvěma týdny ho schválila i Bezpečnostní rada státu. Podle Fialy podobná funkce v Česku dlouhodobě chyběla. Podle programového prohlášení vlády jde o nadresortního koordinátora pro záležitosti hybridních hrozeb, dezinformací a dalších závažných nadresortních bezpečnostních problematik.
Analogie s komunistickými praktikami je evidentní asi všem.
Co mám sděluje Ministerstvo vnitra?
Ve svém materiálu, který má určit postupy v boji proti dezinformacím nazvaným "KRIT" se mimo jiné říká:
Hybridní působení ŠIROKÁ ŠKÁLA AKTIVIT, OBVYKLE POD PRAHEM ROZEZNATELNOSTI ČI ATRIBUOVATELNOSTI
Hybridní působení je skrytá i zjevná činnost státních či nestátních aktérů (původců
hybridního působení) namířená proti zranitelných prvkům demokratického státu
a společnosti. Původci hybridního působení využívají politické, diplomatické, informační, vojenské, ekonomické, finanční, zpravodajské a další nástroje s cílem narušit chod demokratických institucí, procesy právního státu a vnitřní bezpečnost.
Hybridní působení využívá i legálních a legitimně se jevících nástrojů k dosažení
nepřátelských cílů a působí proti zájmům ČR. Rychlost, rozsah a intenzita hybridního působení se zvyšuje, a to v důsledku rozvoje nových technologií.
Závěr z tohoto plynoucí:
To proti čemu zde Ministerstvo vnitra bojuje a označuje za hybridní působení, přesně vystihuje současnou vládní politiku. To je obejít řádnou proceduru schvalování zákonů tzv. legislativní nouzí, schvalovat protiústavní zákony, stíhat nepohodlné občany s vlastním názorem, označit nespokojené nebezpečnými živly (proruští švábi).