Evropský kodex zásad boje proti šíření dezinformací 

ve shodě s článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech a zásadou svobody názoru investovat do technologických prostředků, které umožní upřednostňovat ve vyhledávačích a v informačních nebo jiných distribučních kanálech s automatickým řazením informací relevantní, pravdivé, přesné a případně též úřední informace. Signatáři by však neměli být v žádném případě nuceni státními orgány k tomu, aby mazali nebo znepřístupňovali jinak zákonný obsah či zprávy, a neměli by tak činit ani na základě dobrovolně přijatých pravidel pouze z toho důvodu, že jsou považovány za "nepravdivé" 

Evropská unie přijala určitý kodex, ke kterému se přihlásily firmy dominující v internetové síti. Tento kodex upravuje některé pravidla v poskytování informací na síti. 

Ovšem naši vládní patolízalové a nebezpeční hlupáci, kteří dostali do rukou moc si vše vykládají poněkud jinak. Nejraději by zakázali vše co se jin zdá podezřelé a preventivně vše co považují za opoziční názor. O jejich metodách jsme se již mohli přesvědčit v "době Covidové" kdy na základě jejich pravdy byly zablokovány firmou NIC.CZ některé domény. Nakonec se v mnoha případech covidová dezinformace ukázala jako pravda, a vládní pravda jako sprostá lež. Lokajové z firmy NIC.CZ byli ve svém nezákonném jednání velice rychlí. Zřejmě se chtěli zavděčit vrchnosti a čerpat tak pochybné výhody, ale v důsledku si vláda Fialového hnusu umyla ruce s tím, že nic nenařizovala a že vše bylo v rukou této pochybné firmy. Takže jeden křivák větší než druhý.  Je otázkou, jak bude tato firma obhajovat tyto nezákonné metody v případném sporu o náhradu škod, které svým trapně aktivním přístupem způsobila. Každopádně jsme se přesvědčili, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. 

Pod rouškou dezinformací

V první polovině příštího roku by měl vzniknout zákon určující podmínky, za kterých mohou být zablokované konspirační stránky na internetu. V plánu je také zákon umožňující policii stíhat záměrné šíření dezinformací. "Předloží se vládě návrh zákona doplňujícího trestní zákoník o trestnou činnost vědomého a záměrného šíření dezinformací s cílem významně poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčových bezpečnostních zájmů," píše se podle serveru v dokumentu. 

Nyní se můžeme dohadovat co jsou to klíčové bezpečnostní zájmy? To bude zřejmě určovat vrchní cenzor zvaný "vládní zmocněnec" pro oblast dezinformací Michal Klíma. 

Co jsou to vlastně dezinformace? Co si máme představit pod tímto označením a kdo bude určovat co je dezinformace a co ne? 

Na stránkách Ministerstva vnitra se můžeme dočíst, že dezinformace je:

Definice dezinformací a propagandy

Propaganda: cílené šíření informací a myšlenek

Pojem "propaganda" je odvozen z latinského Sacra Congregatio de Propaganda Fide, což byla kontrolní komise ustavená Vatikánem v roce 1662 pro propagaci římskokatolické víry. V kontextu protireformace slovo brzy pozbylo svou neutralitu a nabylo hanlivý tón, který mu zůstal dodnes. Propaganda je obecně definována jako systematické šíření informací a myšlenek, především neobjektivním nebo zavádějícím způsobem, za účelem prosazování nebo podpory politické kauzy nebo názoru.

Dezinformace: systematické a úmyslné klamání

Pojem "dezinformace" znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají. Je pozoruhodné, že tento dnes mezinárodně užívaný pojem pochází nejspíš z ruského дезинформация [dezinformacija], který byl prvně zaznamenán v roce 1949 (jak uvádí např. Oxford English Dictionary).

Co si z toho můžeme odnést?

Způsoby jak Vás chtějí umlčet.

Vypínání dezinformačních webů a odstraňování dezinformačního obsahu musí probíhat dle řádného, zákonem stanoveného postupu. Postup může zohledňovat specifické potřeby boje proti dezinformacím například v tom, že umožní nutná předběžná opatření. Provozovatel dotyčného webu či dotčený uživatel platformy by měl být účastníkem řízení s možností se vyjádřit a předkládat důkazy.

Zásadním bodem pro fungování systému pro regulaci dezinformačních webů je, komu a jak má být svěřena pravomoc vést takový proces. Zde se již diskutuje o konkrétním postupu cenzora. 

Úřad by mohl vyšetřovat případy dezinformací, sbírat podněty, shromažďovat důkazy, vést řízení, ale nemít sám pravomoc vypnout dezinformační server. Takové rozhodnutí může být podmíněno rozhodnutím soudu. Zde se odvolává cenzor na rozhodnutí soudu, který jej zbaví odpovědnosti za protiústavní činnost. A aby toho mohl dosáhnout je třeba vymyslet zákon. Potom již bude nezávislý soud postupovat dle zákona a každý bude muset strpět tyto totalitní metody. 

Tento zákon bude určovat postup při identifikování, prokazování a postihování dezinformací a dohlíží na to, že příslušné zájmové či infrastrukturní organizace tento postup dodržují.

"Je-li ztracena svoboda projevu, tak hloupí a mlčící mohou být vedeni jako ovce na porážku." 

- George Washington

Je internet nezávislé médium?

Cenzura jako bezpečnostní nástroj?