Banka, bič a med
Rozhodnutí založit si v bance účet je sice skvělým počátkem vstupu do světa blaženosti vyspělých technologií a pokroku, kdy se zdá být vše jednodušším, rychlejším a pohodlným, nicméně je otázkou, za jakou cenu?
Co vše přináší pohodlné bezhotovostní placení, úhrada nákupu mobilem nebo platba kartou přes internet?
Ve chvíli kdy Vám banka založí účet je třeba vysát z Vás veškeré informace, které samozřejmě dáváte dobrovolně a písemně odsouhlasíte jejich použití. Tím dáváte i souhlas k tomu, aby banka mohla nahlížet do státních registrů obyvatel a zjišťovala si o Vás veškeré údaje. Nicméně nad rámec těchto údajů bude požadovat další informace o Vašem podnikání nebo zaměstnání.
Co říká zákon č. Zákon č. 253/2008 Sb.
§ 7
Povinnost identifikace
(1) Povinná osoba provede identifikaci klienta nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1000 EUR, pokud tento zákon dále nestanoví jinak.
Z tohoto plyne, že každý vklad a výběr částky vyšší než uvedený limit je podezřelý a musí být identifikován, ten kdo s ní manipuluje. Stát pověřil na základě § 2 banku, a to nejen banku, ale i další instituce jako např. pojišťovny, směnárny, makléře a poskytovatele bezpečnostních schránek k tomu, aby Vás špiclovali nebo udávali.
Nad uvedeným zákonem je ještě nadstavba, kterou aplikuje ČNB, a to METODICKÝ POKYN č. 1 Finančního analytického úřadu ze dne 23. dubna 2021 a Vyhláška č. 67/2018 Sb. Vyhláška o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Je tedy zřejmé, že na každém rohu v naší republice je připraven terorista, který čeká na to až mu věnujete nějaký obnos. Ten ovšem musí být nižší než 1000 EUR, jinak by to bylo podezřelé. To je ovšem pohled státu a bank. V realitě samozřejmě široko daleko žádného teroristu nepotkáte, takže se musíme ptát, proč nás tyto instituce diskriminují v nakládání s vlastním majetkem.
Vyhláška č. 67/2018
jde ještě dál v terorizování bankovních klientů. Například:
§ 7
(1) Jako součást pravidel a postupů pro stanovení rizikového profilu klienta instituce určí faktory, které při stanovení rizikového profilu klienta zohledňuje, váhu jednotlivých faktorů a jejich vzájemné vztahy. Tato pravidla a postupy instituce zavede a uplatňuje způsobem, který zajistí účinné řízení rizik. Tímto není dotčena povinnost podle § 9 odst. 2.
(2) Mezi faktory, které instituce zohlední podle odstavce 1, pokud je to důvodné, patří zejména:
a) země původu klienta, skutečného majitele a osoby, která je oprávněna jednat jménem klienta,
b) země původu osoby, která má přímou nebo nepřímou účast v klientovi, který je právnickou osobou, a země původu osoby, na níž má takový klient přímou nebo nepřímou účast,
c) země původu osoby, která je členem statutárního orgánu klienta, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo je v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, a osoby, která je osobou v řídicí struktuře klienta podle § 11 odst. 4 věty druhé či má jinak možnost vykonávat vliv v klientovi, který je právnickou osobou,
d) země, ve které má pobočku anebo provozovnu klient, který je právnickou osobou, která podléhá povinnostem podle § 24a zákona či rovnocenným povinnostem podle práva jiného státu,
e) země, ze které nebo do které byl či má být v souvislosti s obchodem převeden nebo poskytnut předmět obchodu,
f) vlastnická a řídicí struktura klienta, který je právnickou osobou,
g) právní forma klienta,
h) předměty činnosti nebo povolání klienta a jeho skutečného majitele,
i) bydliště nebo sídlo klienta,
j) chování klienta nebo osoby, která jej zastupuje, v rámci obchodu nebo obchodního vztahu,
k) vlastnosti využívaných produktů a služeb, povaha obchodu nebo obchodního vztahu,
l) vlastnosti využívaného distribučního kanálu a účast osob odlišných od klienta na obchodu nebo obchodním vztahu,
m) původ peněžních prostředků klienta,
n) původ majetku klienta a jeho skutečného majitele,
o) informace o osobě, která je právnickou osobou a na které má klient přímou nebo nepřímou účast, či má jinak možnost v ní vykonávat vliv,
p) způsob provedení první identifikace klienta,
q) způsob zjištění a ověření vlastnické a řídicí struktury klienta, který je právnickou osobou.
AML/CFT – anglická zkratka pro "anti-money laundering/countering the financing of terrorism", tj. boj proti praní špinavých peněz (neboli legalizaci výnosů z trestné činnosti) a financování terorismu. AML zákon - zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů
Pojem financování terorismu Obecná definice financování terorismu je v našem právním řádu uvedena v § 3 odst. 2 AML zákona6 a odvíjí se od definic teroristických jednání, které stanovuje trestní zákoník. V současné době je za financování terorismu považováno:
Shromažďování nebo poskytnutí peněžních prostředků nebo jiného majetku s vědomím
(tj. přímo nebo nepřímo), že bude, byť i jen z části, použit ke spáchání trestného činu
- teroru (§ 312 trestního zákoníku)
- teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku) nebo
trestného činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného činu, nebo
k podpoře osoby nebo skupiny osob připravujících se ke spáchání takového trestného činu.
Na základě výskytu imaginárního teroristy je zřejmé, že je třeba všechny občany ve státě sledovat, zda tomuto teroristovi neposkytli nějaké finanční prostředky na výrobu bomby nebo nákupu zbraní. Teď je na místě se ptát, proč bychom to vůbec dělali? Zřejmě pro to, aby nás později sprovodil za tu dobrotu ze světa.
Indikátory podezření na financování terorismu určené zejména finančním
a úvěrovým institucím:
klient v prostředí internetu vyjadřuje názory podporující násilný extremismus a
náboženskou radikalizaci nebo příkazy k úhradě jsou zadávány v podlimitních částkách ve zřejmé snaze vyhnout se
identifikaci a kontrole klienta.
Co následuje:
Zajištění majetku a to podle sankčního předpisu není, na rozdíl od zajišťovacího opatření podle
AML zákona, časově omezeno a použije se po celou dobu trvání sankce (může to být
i několik let). Ostatní fyzické a právnické osoby, které nejsou povinnými osobami ve smyslu
§ 2 AML zákona, v případě zjištění majetku, na který se vztahuje mezinárodní sankce,
podávají FAÚ oznámení podle § 10 sankčního zákona s náležitostmi podle vyhlášky
č. 281/2006 Sb.
Jedna kapsa prázdná druhá vysypaná
Ve skutečnosti člověk i vkladem do banky investuje – konkrétně půjčuje bance peníze (i když smlouva nemluví o půjčce peněz, ale o vedení běžného účtu, termínovaného vkladu nebo jakéhokoliv bankovního produktu) a dostává za to směšný úrok. To, co klienti bank vidí na svých bankovních výpisech včetně úroků, není de facto to, kolik mají peněz uložených v bance, ale kolik jim banka dluží, kolik jí půjčili. Jedná se ve skutečnosti o pohledávku za bankou.
Část odůvodnění rozsudku: soud prvního stupně dovodil , že připsáním peněžních prostředků na běžný účet jeho majitel pouze získal pohledávku vůči bance na výplatu vkladu.
Na základě výše uvedených předpisů banka nebo i jiná povinná instituce ověřuje a prověřuje klienty při čemž aktualizuje údaje o nich a jejich obchodech. Pokud klient odmítne podat informace následuje postup který opravňuje banku zablokovat účet i platební kartu.
Nakonec stačí když odmítnete podat informace nebo nebo odmítnete součinnost a jste bez jakýchkoli finančních prostředků. Lze tedy dodat, že uložením peněz v bance se stáváte jejím područím a bez jejího souhlasu se z Vás stává bezdomovec. Je tedy nutno se jí klanět, neodporovat a žít v pokoře.
Alternativou je samozřejmě nezakládat účet a vše platit v hotovosti. Jen tak můžete zůstat skutečně svobodni.
O hrůzách spojených s bankovní identitou si můžete přečíst zde